Konečně máme před obřadem. Tolik let jsme společně prožili. Tolik to bylo volného času, dokonce jsme spolu i nějakou dobu bydleli. Strávili i společných výletů a dovolených. Zkrátka, byli jsme stále spolu. Toma se říká opravdová láska. Nyní již máme i společné děti. Jen ten důležitý okamžik, ten nám stále chybí. Stále neproběhla svatba. Vím, v dnešní době se z tohoto obřadu pomalu, ale jistě upouští. Jenže tradice je tradice. Chceme být kompletní rodina. Rozhodně to neděláme pro peníze! Láska je láska.
Kde jsem je dal?
Konečně jsme se rozhodli a uspořádali svatbu. Jenže, kde jsem je dal? Za chvíli je obřad a já je stále nemohu najít. Naše krásné snubní prsteny. To by nám chybělo. To bych si dal. Vždyť by mi ani zřejmě nevěřila. Je to opravdu láska?