Je celkem pochopitelné, že každý ÄlovÄ›k má jiný vkus. To se samozÅ™ejmÄ› týká také hudby. Je vÅ¡ak zajÃmavé, že pokud se zeptáte na oblÃbenou kapelu Äi pÃsniÄku, vÄ›tÅ¡inou to bude ta, kterou poslouchal v dobÄ›, kdy vyrůstal, obvykle pak mezi 8 a 15 lety, a je jedno, jestli v rádiu, televizi Äi jinde. Pokud ji slyÅ¡el dostateÄnÄ› Äasto, je pravdÄ›podobné, že se stala jeho oblÃbenou.
Â
Â
Vzhledem k tomu, jak Äasté to je, je jasné, že se nejedná o náhodu. Doba, o které je Å™eÄ, totiž patřà mezi naÅ¡e velmi formativnà roky, kdy si budujeme vlastnà vkus. ZaÄÃnáme si pomalu hledat vlastnà styl, který může být odliÅ¡ný od toho, který majà naÅ¡i rodiÄe. A pokud nám v té dobÄ› nÄ›kdo neustále tvrdÃ, že je ona pÃsniÄka dobrá a Äasto ji slyÅ¡Ãme, pak nenà divu, že si ji oblÃbÃme. Lidé, zvláštÄ› v tomto obdobà života, jsou totiž snadno ovlivnitelnà a manipulovatelnÃ, Äehož bohužel různà prodejci, ale i hudebnÃci, využÃvajÃ.
Â
Dobrá, to vysvÄ›tluje, proÄ ji máme rádi jako mladÃ. AvÅ¡ak proÄ zůstane naÅ¡Ã oblÃbenou i v dobÄ›, kdy už jsme dospÄ›lÃ, Äi dokonce staÅ™Ã? Zde již nenà důvodem manipulace jako taková, nýbrž spÃÅ¡e vzpomÃnky a emoce, které v nás vyvolává. DÃky nim se v podstatÄ›, jakkoliv kliÅ¡ovitÄ› to může znÃt, vracÃme do mládÃ, do doby, kdy jsme mÄ›li mnohem ménÄ› starostÃ.
Â
Â
Je tedy jasné, že navzdory tomu, co nám kdo bude tvrdit, nenà dneÅ¡nà muzika horÅ¡Ã než ta z doby pÅ™ed desÃtkami let. Zároveň vÅ¡ak musÃme také dodat, že nenà ani lepÅ¡Ã. JistÄ›, styl se mÄ›nÃ, avÅ¡ak základnà úÄel hudby, tedy pobavit nás a vyvolat v nás nÄ›jaké emoce, zůstal. A až dospÄ›je dneÅ¡nà generace, pak bude bezpochyby tvrdit to samé o muzice, která bude vycházet v té dobÄ›, bez ohledu na to, jaká to bude.
Â
Co s tÃm můžeme dÄ›lat? Nic, a popravdÄ› ani nenà potÅ™eba nÄ›co dÄ›lat. Nenà důvod, proÄ bychom si nemÄ›li užÃt hudbu, která se nám lÃbÃ. Jen bychom si mÄ›li dát pozor na to, abychom pÅ™ÃliÅ¡ neodsuzovali tu dneÅ¡nÃ.