Proč tak rádi posloucháme písničky, na kterých jsme vyrostli

Je celkem pochopitelné, že každý ÄlovÄ›k má jiný vkus. To se samozÅ™ejmÄ› týká také hudby. Je vÅ¡ak zajímavé, že pokud se zeptáte na oblíbenou kapelu Äi písniÄku, vÄ›tÅ¡inou to bude ta, kterou poslouchal v dobÄ›, kdy vyrůstal, obvykle pak mezi 8 a 15 lety, a je jedno, jestli v rádiu, televizi Äi jinde. Pokud ji slyÅ¡el dostateÄnÄ› Äasto, je pravdÄ›podobné, že se stala jeho oblíbenou.

 

 

Vzhledem k tomu, jak Äasté to je, je jasné, že se nejedná o náhodu. Doba, o které je Å™eÄ, totiž patří mezi naÅ¡e velmi formativní roky, kdy si budujeme vlastní vkus. ZaÄínáme si pomalu hledat vlastní styl, který může být odliÅ¡ný od toho, který mají naÅ¡i rodiÄe. A pokud nám v té dobÄ› nÄ›kdo neustále tvrdí, že je ona písniÄka dobrá a Äasto ji slyšíme, pak není divu, že si ji oblíbíme. Lidé, zvláštÄ› v tomto období života, jsou totiž snadno ovlivnitelní a manipulovatelní, Äehož bohužel různí prodejci, ale i hudebníci, využívají.

 

Dobrá, to vysvÄ›tluje, proÄ ji máme rádi jako mladí. AvÅ¡ak proÄ zůstane naší oblíbenou i v dobÄ›, kdy už jsme dospÄ›lí, Äi dokonce staří? Zde již není důvodem manipulace jako taková, nýbrž spíše vzpomínky a emoce, které v nás vyvolává. Díky nim se v podstatÄ›, jakkoliv kliÅ¡ovitÄ› to může znít, vracíme do mládí, do doby, kdy jsme mÄ›li mnohem ménÄ› starostí.

 

 

Je tedy jasné, že navzdory tomu, co nám kdo bude tvrdit, není dneÅ¡ní muzika horší než ta z doby pÅ™ed desítkami let. Zároveň vÅ¡ak musíme také dodat, že není ani lepší. JistÄ›, styl se mÄ›ní, avÅ¡ak základní úÄel hudby, tedy pobavit nás a vyvolat v nás nÄ›jaké emoce, zůstal. A až dospÄ›je dneÅ¡ní generace, pak bude bezpochyby tvrdit to samé o muzice, která bude vycházet v té dobÄ›, bez ohledu na to, jaká to bude.

 

Co s tím můžeme dÄ›lat? Nic, a popravdÄ› ani není potÅ™eba nÄ›co dÄ›lat. Není důvod, proÄ bychom si nemÄ›li užít hudbu, která se nám líbí. Jen bychom si mÄ›li dát pozor na to, abychom příliÅ¡ neodsuzovali tu dneÅ¡ní.