I pouhý pohled na lidi žijící v našem paneláku je důkazem toho, jak jsme my lidé různí a jak různý je tedy i náš životní styl. Byť máme společnou adresu a žijeme na jednom jediném místě, dokonce na stejné parcele, na níž náš dům stojí, nejsme ani zdaleka jeden jako druhý. Jsou tu partaje, které tráví celé dny v práci a chodí se sem pomalu jenom vyspat, stejně jako ti, kdo už nepracují, protože jsou na zaslouženém odpočinku, i ti, kteří o práci nezavadí nebo možná ani nechtějí zavadit a spokojují se se životem na sociálních dávkách. Máme tu lidi rozdílných profesí, kteří by si v tomto ohledu neměli pomalu co říci, ale přesto tu žijí pospolu. Každý po svém. A takové soužití navzdory naší různorodosti funguje. Musí fungovat.
A čím větší prostor pak vezmeme v potaz, tím různější je životní styl lidí. Kdybychom se podívali na celou naši ulici, najdeme tu už jak lidi takzvaně slušné, tak i ty takzvaně nepřizpůsobivé. Najdeme tu ranní ptáčata i ty, kdo žijí hlavně v noci, najdeme tu ty, kdo si zakládají na své image, stejně jako ty, kteří působí už na první pohled zpustle.
Když si vezmeme město jako celek, je životní styl ještě rozdílnější. Jsou lidé žijící v centru dění i ti, kdo jsou pomalu izolovaní od světa, jsou tu ti, kdo žijí pro kulturu stejně jako ti, kdo se raději rýpou ve své zahrádce.
A když pak vezmeme v potaz celý náš okres, kraj nebo dokonce republiku, jsou tu rozdíly v životním stylu ještě markantnější. A při srovnání našinců s cizinci jsou rozdíly ještě větší, o rozdílech mezi životem na různých kontinentech už ani nemluvě.
Prostě se všude žije tak, jak se žije. V něčem je životní styl ovlivněn historickým vývojem, v něčem současnou situací, někde je pod vlivem životních podmínek a jindy ho ovlivňuje třeba politika nebo náboženství…
Rozdílů je mezi námi lidmi prostě mnoho. Ale musíme spolu nějak vycházet. A kéž bychom také vždycky vycházeli.
