Počítače mám opravdu hodně ráda. Já osobně si nedokáži představit, kdybych třeba vůbec nemohla mít počítač. Nebo kdybych nemohla hrát své velice oblíbené počítačové hry. Bez počítače jsem jako ztracená. Také si vzpomínám, když jsem ještě začala chodit na střední školu. Celý první ročník mě počítače a celkově informatika opravdu hodně šly a moc mě to bavilo. Jenomže když jsem potom nastoupila do druhého ročníku a potom také do třetího ročníku, tak to už jsem se vezla. Rozhodně jsem se v tom vůbec nevyznala, i když jsem si myslela, že jsem na počítači je opravdu hodně dobrá a že se v tomhle vyznám, tak opak byl pravdou.
Bylo to docela hodně složité a já jsem si říkala, do čeho jsem se to zase přimotala. Dostala jsem se do něčeho, čemu jsem vůbec nerozuměla, a tak jsem si řekla, že se budu muset učit, protože já jsem měla opravdu namále. Měla jsem známky opravdu hodně dané bokem, měla jsem samé špatné známky. A to jenom kvůli informatice a počítačové technologii. Vůbec jsem tomu nerozuměla, proto jsem se přihlásila raději do dvou kvalitních počítačových kurzů, abych všechno dohnala. První počítačový kousek jsem dělala půl roku, tohle jsem docela dohnala, ale potom, když jsem nastoupila do zmíněného třetího ročníku střední školy, tak už se to zase se mnou táhlo.
A vůbec ničemu jsem už nerozuměla. Rodiče z toho také byli velice nešťastní, protože viděli mě, že mě to moc trápí. Také je trápilo, že se opravdu hodně snažím, že nechodím s kamarádkami ven a že se stále učím, ale i tak jsem to vůbec nepochopila. Takže rodiče mi raději zaplatili nějaký opravdu drahý počítačový kurz. Chodila jsem tam dvakrát týdně a potom ještě dvakrát týdně ke mně chodila jedna paní, která se v tomhle hodně vyznala a také mě ještě doučovala doma, takže jsem strávila snad sedm hodin týdně tím, abych se doučovala základy na počítači a také, abych se na dozvěděla něco nového, třeba upravovat fotografie a podobně. Což by mě moc bavilo. Chtěla bych to dělat v budoucnu.
